Během několika dnů Petr Pavel předvedl, že bude v zahraniční politice vystupovat jako jeden z největších jestřábů. I na poměry NATO. Podle jeho soupeře z volby Jaroslava Bašty to bylo naprosto šokující. Poslanec SPD se vážně obává, že tato „koalice ochotných“ může z lokálního konfliktu udělat světový.

Co jako bývalý diplomat a prezidentský kandidát říkáte na razantní nástup, s jakým do české zahraniční politiky ještě před inaugurací vtrhl zvolený prezident Petr Pavel?

Svým způsobem to bylo šokující. Během několika dnů zvolený prezident předvedl, že bude v zahraniční politice vystupovat jako jeden z největších jestřábů. Nejen ve vztahu k Ruské federaci a k Čínské lidové republice, ale i v rámci samotného NATO. Jeho nezastíraný útok na generálního tajemníka Jense Stoltenberga ukázal, že v čele státu máme stoupence eskalace války na Ukrajině, který varovná slova o nepřipravenosti na konflikt s Ruskem považuje za projev slabosti. Nedivím se, že mu jeho okolí doporučilo týdenní pauzu, během které téměř zachovával bobříka mlčení.

Po Pavlově zvolení zaznívá jásot, že česká zahraniční politika bude konečně jednotná. Zaznamenal jsem ale i hlasy, že tato „jednotnost“ je na úkor vyvažování, které dávalo za minulých prezidentů určitou možnost manévrování. Neuvazujeme se tím až příliš k jedné kotvě?

Řekl bych, že současné vedení státu chce zcela jednoznačně patřit do nově vznikající „koalice ochotných“. Ta bude sestávat z Polska, Rumunska, Baltů jako frontových států, a České republiky se Slovenskem v týlu. Polsko v tomto ohledu převezme roli Německa jako vojenského lídra východního křídla NATO. Vývoj války na Ukrajině směřuje k tomu, že dodávky moderních zbraní ukrajinské armádě budou mít z časových důvodů smysl pouze tehdy, když je tam Západ pošle i se svou vlastní (východoevropskou) obsluhou. Tím se lokální konflikt změní v celoevropský, možná ve světový. Se všemi negativními důsledky pro Českou republiku.

Jde nejen o zahraniční politiku. Nemáte obavy, že Petr Pavel s Petrem Fialou, Markétou Pekarovou Adamovou a Milošem Vystrčilem příliš nebudou poslouchat odlišné názory na řadu otázek?

V tomto ohledu si nedělám žádné iluze. Pětikoalice nebrala ohled na jiné názory již od voleb v roce 2021. Teď se bude snažit využít popularity prezidenta Petra Pavla k prosazení nepopulárních opatření typu zvýšení daní, snížení důchodů, omezení svobody slova a zvýšení válečných výdajů. Ne výdajů na zbrojení, ale na válku.

Prezident Pavel v rozhovoru pro MF Dnes řekl, že chce „plnohodnotně využívat“ všechny možnosti, které má a které vyplývají z autority jeho funkce. Načež se vyjádřil ke své představě důchodové i daňové reformy. Nemáte pocit, že toto „plnohodnotné využívání“ jde za potlesku médií snad ještě dále, než se při svém kreativním čtení Ústavy dostával Miloš Zeman?

Výsledek prezidentských voleb mu dává velkou šanci, aby náš ústavní systém změnil z poloprezidentského na prezidentský. Mimo jiné kvůli nadcházející velké válce, o níž již mluvil náčelník generálního štábu Karel Řehka. Média to budou podporovat, až do hořkých konců.

Mám ten pocit. A to jsme zatím viděli jen zkušební verzi toho, co bude po inauguraci následovat. Když to vyjádřím v jeho jazyce, byl to takový průzkum bojem. S výsledkem může být spokojen

Čím dál více se třeba ukazuje, že na Pavlově Hradě bude mít významnou pozici Petr Kolář. O něm se mluví nejen v souvislosti s jeho prací pro americkou právnickou firmu v posledních deseti letech, ale rovněž kvůli jeho minulosti v diplomacii. Vy jste ho poznal jako kolega velvyslanec. Máme se podle vás obávat, že na prezidenta bude mít vliv právě tento člověk?

Petr Kolář si již potřetí zahrál na tzv. „kingmakera“. Na rozdíl od pokusů s Karlem Schwarzenbergem a s Jiřím Drahošem tentokrát velmi úspěšně. Mimo jiné to svědčí o tom, že nejednal jen sám za sebe, ale měl podporu (a možná i zadání) zvenčí. Jeho politické názory se shodují s cíli neoconů (neokonzervativců) v USA. Vede k nim jediná cesta, a tou je vítězná válka.

Nejprve proti Ruské federaci, pak proti Čínské lidové republice. V prvním případě by se měla stát bojištěm Evropská unie prostřednictvím výše zmíněné „koalice ochotných“, v druhém širší jihovýchodní Asie – Jižní Korea, Japonsko, Austrálie. Z hlediska Spojených států půjde jen o další zámořské konflikty a o lákavou možnost financování poválečné obnovy jako po obou světových válkách.

V době předvolební kampaně se rozpoutala vášnivá debata o válce a míru. Teď novinář Dolejší napsal, že „mír je kódové slovo pro fandění Kremlu“. Také si myslíte, že máme ve vztahu k Ukrajině zcela rezignovat na úsilí o mír?

Václav Dolejší zřejmě patří k novinářům, kteří si vítězství Petra Pavla vykládají jako podvědomý souhlas většiny voličů se vstupem České republiky do války, a kteří slova premiéra Fialy, že jsme ve válce, berou vážně. Doufám, že bude mít odvahu jet do zákopů na Ukrajinu alespoň jako válečný zpravodaj. Na druhé straně, volba mezi válkou a mírem bude pro většinu Evropanů volbou mezi smrtí a životem.

V jiné debatě zaznělo, že mír musí být „spravedlivý“. Co na tyto úvahy říkáte jako diplomat a člověk pohybující se v mezinárodních vztazích?

Člověk si má podobné pojmy jako je „spravedlivý mír“ vykládat podle záměrů obou stran. Západ se domnívá, že čas pro spravedlivý mír přijde po vojenské porážce Ruska a po jeho rozpadu na pět vzájemně znepřátelených malých států. Ruská federace zatím touží po poražené Ukrajině rozdělené podobně jako Korejský poloostrov tokem Dněpru. Z toho mi vyplývá, že se ještě dlouho bude válčit. Nejen na Ukrajině.